Anotace:
Představme si, že komunikace nejsou slova. Představme si, že komunikace je tělo. Představme si, že tělo nepromlouvá v osobních gestech, nýbrž energií samotného pohybu. A právě na čistou silovost těla a narůstající intenzitu intuitivního pohybu se Andrea Miltnerová a Jan Komárek v nové inscenaci zaměřují. Pohybová skladba Tranzmutace je dalším krokem v jejich dlouhodobém tanečním výzkumu. Autorská dvojice nyní hledá nové možnosti, jak se zbavit tanečního pohybu jako takového. V křehkém příběhu nás přivádějí na hranici toho, co by mohlo být jak zničující, tak povznášející: Tranzmutace jako cesta hraničním prostorem mezi sebedestrukcí a nanebevstoupením.
Recenze:
"Vzlétnout jako nezadržitelné přání. Metafora veškerých tužeb vnitřních i vnějších světů. Pokusy, které končí pády. Nárazy proměňující jádro i hmotu do draze hodnocené zkušenosti. Taková je Tranzmutace."(Zuzana Smugalová, Opera Plus)
"Jediná tanečnice dokáže od prvních okamžiků soustředit pozornost diváků. Naplnit prostor....
... Obrazy, které se před divákem rozvíjejí, jsou obludně snové, prazvláštní, neprognostikovatelné, originální: představení neskutečně funguje. Precizní šílenství obrazu, které zde rozehrává Jan Komárek, by nebylo možné bez kongeniální spolupráce tanečnice, jejího naprostého pochopení, umělecké kázně a, troufla bych si říct, prímo obětí. Jakkoli se nedá výkon tanečnice zařadit do jakéhokoli známého tanečního jazyka, její o zlomkrk polohy, její do široka vylomené nohy pohozené hračky, prapodivná ploužení po podlaze a bizarní skoky by byly nemyslitelné bez plasticity a houževnatosti profesionálně trénovaného elegantního těla.Ů
(Nina Vangeli, Taneční zóna)
